PRVNÍ CVAL S PANIČKOU
S Romanou už mám za sebou kolem 20ti lekcí. Na jízdárně už jsem skoro profík, i když mi některé věci musí stále vštěpovat do té mé velké koňské hlavy, jinak na ně pravidelně zapomínám. Také se nedokážu moc soustředit když jsem málo vyběhaný, přestože mě před každou prací panička 20-30minut lonžuje, já mám pořád chuť běžet dopředu, nezastavovat, nezpomalovat - jen běžet. Když pak po mě chce panička nebo Romana pomalé tempo nebo zastavování, vůbec se mě do toho nechce. Párkrát sem se i snažil postavit na zadní, protože jsem opravdu s jejich postupem nesouhlasil, ale nějak se mě to nikdy pořádně nepovedlo.
No nakonec se vždy nějak dohodneme a stejně pak udělám co po mě chtějí. Je to zvláštní, ale na konci každé hodiny poslouchám raději už jako hodinky, ale když přijde hodina nová, zase se tvářím jak z jara a jak když jsem to nikdy předtím nedělal. Mám holt problémy se soustředěním, jsetm takový hyperaktivní koňoďítě.
Někdy také musím použít násilí - když mě pobídne ostruhou a mě se to nelíbí - to pak vykopávám proti ostruze nohou. Podle koňského šamana Kodyho jsem discvalik -musí se na mě fakt pomalu a vše nejdřív pořádně opracovat a pak teprve cválat abych se choval slušně. Ale panička to pořád nechápe a myslí si , že po dvou měsících pravidelné jízdárenské práce už bych měl být všech chodů schopen i s ní a i v terénu. S ní na jízdárně už cválám docela ochotně ale v tom terénu to jaksi není ono.
Před týdnem jsem byl s ní právě prvně na vyjížďce, Romča s Kodym na nás dohlíželi. Panička na mě chtěla být hodná a nebrala si ostruhy. Jenže to se mě nelíbilo, já chci mít pocit že jsem pevně ohraničen, jinak se mi v mozku začne probouzet to mé druhé, nezkrotné a divoké JÁ. Byl jsem docela hodný, v kroku a klusu jsem nezlobil. Pak ale nacválala a já jsem už cítil, že je to tu zal. První cval jsem se ještě dokázal kontrolovat, ale pak nacválala na druhou stranu - směrem k domovu, a to já nechtěl, já se těšil na tu vyjížďku, navíc chtěla abych nacválal na selevou nohu a na tu já cválám trochu nerad... No po nacválání jsem si ověřil její holeně, že tam nemá ostruhy - trošku jsem jí začal bočit a když jsem si byl jist že tam ostruhy opravdu nejsou, mé druhé JÁ to už neudrželo na uzdě a začal jsem vyhazovat. Panička se držela zuby nehty, ale málem už byla na zemi. V tu chvíli mi ale došlo, že takhle se slušně vychovaný kůň nechová a svůj rodeový úlet jsem ukončil. Panička už mi málem tancovala na krku, naštěstí se ještě pozbírala a vrátila se do sedla.
Pak mě výchovně nacválala znovu ale to už si mě víc držela, na otěži a hodně v holeních, trošku jsem se snažil dát hlavu dolu a vykroutit se z toho, ale nepovedlo se. I když kdybysme cválali dýl, asi bych to zase uhrál...
Bohužel ale panička na to neměla nervy, tak mě předala zpátky Romče a ta mě pořádně procválala a já se nezmohl ani na ííííhhhháááááá.... no ani jsem se neuprd....
Týden na to jsme šli znovu na vyjížďku - tentokráte se osazenstvo změnilo - já vezl paničku ale Kody vezl pánečka. Panička nás oba předtím samozřejmě pořádně utahala a tak jsme byli rádi že se vlečeme a nerozhodilo nás ani letadlo ani auto co za námi jelo na poli, ani srna co se před námi snažila utéct do křoví.... Cválání si tedy panička schovává zřejmě na později, a také si na mě vzala ostruhy a tak jsem byl v pohodě, i kouďák.